18. 02. 2011 - Články -> Terénní programy ATK Liberec

Programy sociální prevence v Libereckém kraji
Financováno z projektu reg. CZ.1.04/3.1.00/05.00023 „IP 1 Služby sociální prevence v Libereckém kraji" realizovaný podle rozhodnutí OLP/1652/2010letech 2010 - 2012

Radek: Život na ulici mi vyhovuje

Domov už nemá přes tři roky. Poslední rok obývá karavan za garážemi nedaleko zastávky U Lomu a tvrdí, že mu život na ulici vyhovuje. Řeč je o třiatřicetiletém Radkovi, který dříve pracoval v mladoboleslavské Škodovce, ale alkohol z něj udělal bezdomovce. "Za všechno může chlast, ale nestěžuju si, protože nyní nemusím dělat vůbec nic. Nemusím nikam vstávat, nikam chodit a nikoho poslouchat. Jsem svobodnej, dělám si, co chci a chlastám," vyzdvihl výhody života na ulici.

Za šrot na šrot

Karavan dostal od své sestry, která pracuje ve zdravotnictví. Ta mu občas poskytuje sprchu, aby se Radek mohl umýt. Moc často to ale nedělá, protože mu sestra řekla, ať za ní nechodí opilý. Dnů střízlivosti však Radek podle svých slov neprožívá příliš mnoho. Kde bere peníze na alkohol? Sběrem různých materiálů a především kovů. "Za šrot, na šrot!" Glosuje svou každodenní činnost.

Cesta z běžného života na ulici tohoto bezmála dvoumetrového chlapa jak hory byla celkem jednoduchá. Začal pít, rozešel se s přítelkyní, přišel o práci a posléze i o byt. Přespával, kde se dalo - tedy po kamarádech, známých a na různých místech, která vyhledávají bezdomovci. Na tento způsob života si zvykl rychle. "Vždycky jsem takhle chtěl žít. Před tím jsem bydlel v paneláku, kde mě pořád někdo otravoval, protože prý narušuju domovní řád. Když piju, tak řvu a tady venku můžu řvát jak chci a nikoho tím neruším. Mám prostě klid."
Přesto Radek není se svým životem úplně spokojený. Chybí mu partnerka, ale uvědomuje si, že s tímto stylem života ji získá jen těžko. "S ženskejma je to těžký. Žádná nechce do takovýho dobrodružství jít," dodal.

Radkův kamarád Jürgen žije na ulici téměř 20 let
Radek žije v sousedství se zkušeným bezdomovcem Jürgenem, který je na ulici téměř 20 let a živí se rovněž sbíráním šrotu. V okolí jejich obydlí je vcelku uklizeno a žádné odpadky se nikde neválí. Jürgen dříve pracoval v šachtách a hutích. Po revoluci přišel o práci a následně i o bydlení. "Za komunistů byla aspoň práce," podotkl. Na ulici začal pít, ale problémy s alkoholem prý nemá. Tomuto životnímu stylu rovněž přivykl a tvrdí, že je schopen přežít úplně vše. Koneckonců venku prožil spoustu krutých zim a mrazů. Za garážemi U Lomu pobývá už přes osm let.

Spolu s Jürgenem žije v jeho provizorní dřevěné boudě také jeho družka Hana, která má problémy s pohyblivostí nohou. Terénní pracovníci Mostu k naději ji tedy sehnali invalidní vozík, odvezli ji do sdružení Naděje, kde se mohla vykoupat a ošatit do čistého oblečení. Posléze ji pracovníci odvezli v doprovodu s Jürgenem k lékařce, která ji zařídila pobyt na interně a následně na LDN. Jürgen byl smutný, ale uznal, že je to pro Hanu nejlepší řešení. Ještě téhož dne se spolu s Radkem opil v okolí své boudy a Radkova karavanu. Na ohništi si opékali prošlé maso a popíjeli u toho krabicové víno. Když terénní pracovnice podotkla, že má pocit, že to maso je zelené, Radek ji důrazně ubezpečil: "Zelený maso nežeru. Tohle je úplně v pohodě!" Evidentně věřil tomu co říká a s chutí se zakousl do opečené flákoty.

Autor: Bc. PAVEL PECH, Článek i foto publikováno se souhlasem uživatele služby
Foto Bc. Pavel Pech